Zde se již musí partneři rozhodnout, jak budou těmto otázkám čelit. Dotazy nepřicházejí jen z rodiny, zejména rodičů, ale i sourozenců a přátel, spolupracovníků a dokonce nevhodně zaměstnavatele. Jeho pohnutky jsou zpravidla potencovány úsilím získat představu o perspektivě zaměstnankyně, další investice do jejího vzdělání , nebo racionálnost jejího profesionálního růstu.
Na informaci o snížení plodnosti reaguje zpravidla jinak žena a muž. U muže souvisí s potencí a jeho neutuchajícím přesvědčením, že když produkuje sperma, musí být taky plodný. Dnes se již sděluje výsledek patologických spermiogramů mnohem lépe, než v minulosti. Využití asistované fertilizace zajišťuje mužům biologické otcovství, byť spermie v ejakulátu zcela chybí. A protože si reproduktolog vždy na každém něco najde, objeví se u ženy také často drobný zádrhel, který neplodnost páru podtrhuje. Sdílení takového osudu s faktory z obou stran je vždy pro muže jistou úlevou.
Za ta léta zážitků a předaných informací od pacientů jsem došel k závěru, že je daleko svobodnější rozhodnutí je přiznat, že „ už na tom pracujete“, případně „chodíme na kliniku“, než tuto záležitost pominout a zapírat. Může se totiž stát, že empatičtí přátelé, nebo rodina vezmou Vás osud do svých rukou a budou pro Vás hledat pomoc sami.
Podobně je v mysli léčeného páru zakořeněna obava, aby náhodou nepotkali na reprodukční klinice souseda z vedlejší ulice. Opět lze poradit, že neplodnost je nemoc jako každé jiná, není nutno se za ní stydět a rozumné informování bez detailů může pomoc nejen s úlevou nám, ale ještě ve většině případů budeme mít pocit, že s námi bližní osud sdílí, podporují nás a dosažení úspěchu je pak přijímáno nejen jako běžný pozitivní test, ale jako nevídaný úspěch, který Vám může změnit život naruby. Narození takového dítěte je pak událostí, na kterou se jen tak nezapomíná.
