Náš příběh
Náš příběh a cesta za vysněným potomkem začala mnoho let předtím, než se nám narodil náš první syn. Přeskočím těch opravdu dlouhých a náročných sedm let plných nadějí a opětovného zklamání, sedm let naplněných otázkami, proč zrovna my, mladí zdraví lidé, nemůžeme mít vytoužené děťátko. Jako dnes si pamatuji den, kdy jsem nepřímo vyslechla vyprávění svého kolegy o dceři, která se se svým manželem neúspěšně snažila o miminko, pak navštívila nějakou Arletu v Kostelci nad Orlicí a po třech návštěvách otěhotněla. Okamžitě jsem si vyslechnuté záhadné místo našla na internetu a nedlouho potom jsem se do Kostelce s manželem objednala. Již první návštěva pro mě byla zážitkem. Ještě nikdo předtím nám nevěnoval téměř hodinu času na to, aby s námi náš problém probral tak komplexně a přitom citlivě. No a já měla hned jasno, odsud už „s prázdnou“ neodjedeme. Hned na první pokus umělého oplodnění se nám narodil syn, který nám dnes už šest let dělá radost. Za dva roky poté jsme si přijeli pro holčičku, i v tomto případě to vyšlo hned napoprvé. Mít dvě krásné zdravé děti bylo víc, než jsem si ještě před pár lety uměla představit. Co jsem si však neuměla představit, bylo opustit Arletu, najít jiného gynekologa, zvyknout si na horší prostředí, péči, chodit k někomu, kdo se mnou tohle všechno neprožil, a tak jsem tu zůstala. Když jsem v loňského roce přijela na preventivní prohlídku, pan doktor pronesl a snad si dělal jen legraci, jestli si nepřijedeme do Arlety ještě pro třetí miminko. S úsměvem jsem si otřela pot na čele a zkonstatovala, že víc štěstí už si doma neumíme představit. Ještě teď tomu nevěřím, ale za měsíc jsem jela do Arlety znovu s pozitivním těhotenským testem. Dnes už nás je doma pět a já, jedináček, jsem trojnásobná mamina. Díky za to, Arleto!
